Vážený pane člověče!

Dominik Bartoník je výnimočne talentovaný mladý chlapec žijúci v Česku. Hoci má diagnostikovaný autizmus a zdravotníci tlačili jeho mamu k amniocentéze a prípadnému následnému umelému potratu, dnes je požehnaním nielen pre svojich starostlivých rodičov, ale aj pre svoje okolie. (Jeho príbeh si môžete prečítať na našom blogu.)

Nedávno písal Dominik do školy na hodinu českého jazyka báseň s tematikou nenarodených detí. Veríme, že vás nielen presvedčí o Dominikovom talente, ale aj prinúti k zamysleniu.

Vážený pane člověče!

V jakémkoli koutě Země, dne jakéhokoli

Vážený pane člověče!

Hlásím, pane člověče, že se mi zdál sen,

ač válka nezuřila, já ležel na kousky roztržen,

zdá se, že nehodilo se, abych přišel,

proto teď mám železo v břiše,

mé drobné údy zdobí lůžko zrození i hrobu,

oddělené od těla symbolizují naši tolerantní dobu.

Možná jsem měl přijít v podobě koně,

pak bych měl hodnotu, místečko v srdci i v domě.

Ale mohl bych se splést a přijít jako slepice či kráva.

Přežil bych, ale jak? V kleci a strachu, bez slunce mléko dávat,

pak transport smrti a byl bych zpátky, kde jsem teď…

Jak správně přijít na tento svět, dáš mi, prosím, odpověď?

Člověk, to zní tak mile a hrdě.

Proč je vše jinak, čím vinen jsem, že zacházíš se mnou tak krutě, tvrdě?

Polepšil bych se, kdybys mi šanci dal,

vím, přišel jsem nevhod, asi jsem pospíchal.

Je to zločin, co zaslouží trest smrti?

Mé srdce puká, tvůj chlad a netečnost mě zcela drtí.

Tam odkud přicházím, pějí o tobě písně,

lidskost je laskavost, uhašení žízně.

Co jsem toho slyšel o teple lidského srdce i dlaní?

Ten dotek prý vroste do tebe, cítíš ho do skonání.

Co teď cítím já, je chlad srdce, ostří kovu,

existuješ ještě, ty, jehož člověkem zovu?

Omlouvám se, ta píseň, co znám je asi prastará a zatuchle ti smrdí.

Toto není prosba o život, o smilování, na škemrání jsme hrdí.

Toto je varování i nastavené zrcadlo -

tvému lidství, člověče! Aby to s tebou dobře dopadlo.

Hlásím, pane člověče, žel, není to sen,

i když tu válka není, jsem 73 000 000. ležící na kousky roztržen.

Jen letos.

To není patos.

Chybí ti étos.

Pohleď na nás non natos [nenarozených].

Morituri te salutant [jdoucí na smrt tě zdraví]

Za báseň srdečne ďakujeme autorovi Dominikovi a jeho mame Sandre Bartoníkovej.